Paměti MUDr. Přemysla Tardyho (1878 - 1956)

PAMĚTI MUDr PŘEMYSLA TARDY Z KUTNÉ HORY (1878 - 1956)

Paměti str. 1
V zemanské rodině z Tardy pocházející z Maďarska z Kis-Aru většinou vyskytovala se dvě povolání duchovenské a zemědělské. Tak již Jiří počátkem 17. století byl farář a můj praděd Mojžíš, jenž po toler. patentu se odstěhoval r. 1783 z Maďarska do Čech byl v Libici farářem. Měl četnou rodinu, pět jeho synů se stalo faráři. Gerson v Lysé, Samuel v Bošíně, Josef v Husinci ve Slezsku u českých emigrantů, Mojžíš v Nebuželi, Štěpán v Chlebích. Gerson a Štěpán vrátili se opět do Uher, první jako kazatel v Tisza Keresztur, druhý jako statkář v Chmelově u Prešova, jejichž potomci ještě v Maďarsku a na Slovensku žijí. Poukazuji na knížku Viktora Hájka " Heřman z Tardy" a knihu Pavla Váši, vnuka Samuele "Pod Řípem". Václav Tille v životopise Boženy Němcové str. 354 a 3551) zmiňuje se o "politicky .........." Samueli z Tardy. Kolda Malinský v novelle "Zemani" vyšlé v Příteli domoviny u Edv. Benufirta r 1890 se zmiňuje o Mojžíši z T.: ........ byl daleko široko slovutným postrachem svých pro svou přísnost a postrachem jinověrců pro svou horlivost (str. 116).
Je přorozené, že v rodině tak tradičně duchovenské vládl duch náboženský. Otec můj Heřman, dříve farář v Hořátvi, potom církevní rada ve Vídni, byl mužem pobožným stojícím nesmlouvavě na přísně biblickém stanovisku. V rodině byly konány pravidelně ranní i večerní pobožnosti, zpěv, čtení písma a modlitba. Před i po každém jídle jsme se modlili a to i v hostincích. Otec by byl nejšťastnějším, kdyby všichni jeho synové se stali bohoslovci. Jeden z nich se stal farářem v Třebíči, kdež požehnaně působil, dvě dcery se provdaly za duchovní a jejich synové a vnuci jsou duchovními.
První vzpomínky z mého nejútlejšího dětství jsou dvě.Pamatuji se, že mě sestra Milenka večer před spaním myla, a tu najednou spatřili jsme zář od hořícího divadla ve Vídni. Zahynulo tehdy mnoho set lidí, snad asi 700 hlavě proto, že nebylo ještě železnou oponou odděleno jeviště, kde požár vznikl, od hlediště a že se dveře otvíraly dovnitř divadla. Tak hrnoucí se lidé vchod ucpávali a dveře nemohly býti otevřeny. Bylo to roku 1881. Jiná vzpomínka, poněvadž jsem si znečistil první své kalhoty, musel jsem si obléci dětské šatečky, což způsobilo u mne nářek a teprve rázným vyplacením maminkou jsem se upokojil. Opět jiná, již o nějaký rok později. Sbírali jsme si obrázky a dostali jsme s bratrem Lubouškem 2 obrázky, z nichž jsme si měli každý z nás jeden vybrati. Lub. mi dal ve výběru přednost, a když jsem si jeden obrázek vybral, projevil Lub. ať upřímnou ať strojenou radost, že volba dopadla tak, že dostal obrázek, pro který se v duchu rozhodoval. Tak to skončilo pro mne zase pláčem.
Paměti str. 2
Byl jsem nejmladším ze 7 sourozenců, kteří dosáhli dospělého věku. Mimo to zemřelo ještě 5 sourozenců, z nichž nejstarší byla Slavěna, která zemřela ve věku 12 let r 1874 na zápal ledvin po spále, Vladimír 10měsíční, umřel 1865, Jan , dvouletý umřel r 1870 a dvojčata narodila se mrtvá.
Jako nejmladší byl jsem v rodině hýčkán, ale pociťoval jsem vždy nadřazenost svých starších sourozenců. Myslím, že jsem byl sám dost samostatný a snad i výbojný, ale vždy jsem často zahanbeně a se studem ustupoval autoritě sourozenců. Druhem při hrách byl mi o 2 roky starší bratr Lubomír, který byl něco slabší než já a rozhodně byl mírnější povahy. Při hrách jsem vždycky chtěl míti úkol vedoucí. Proti ostatním sourozencům byl věkový odstup větší. Bydleli jsme ve Vídni VIII Lederergasse č. 15, byt měl dva pěkné velké pokoje s okny na str. jihovýchodní, s vyhlídkou na pěkný sad krásných kaštanů piaristického kláštera. Vyhlídka do "líbezné" zeleně jak tatínek říkal, tatínka poutala k tomu bytu tak, že nechtěl byt ten opustiti, ač ostatní místnosti byly tmavé, zejména kuchyně, kde maminka trávila všechna dopoledne, měla okno jedno na schodiště a druhé do chodby bytu a proti tomu oknu bylo okno do dosti temného kouta domovního dvora. I dva pokoje mající okna do dvora byly dosti tmavé, a přece tam bydlili rodiče v pozdějších letech, kdežto ..... byl obývací pokoj krásný do ulice.
Ve věku do 10 let jsme nemuseli choditi do kostela a tatínek konával s námi nedělní školu před nedělním obědem. Odpoledne jsme pak chodili do soukromého bytu prof. theol, fakulty Dr Vagele, jenž vedl německou nedělní školu. Asi v polovici let osmdesátých konal tatínek české
Paměti str. 3
odpol. služby Boží, jež po dřívějších pokusech se od té doby pravidelně konávaly. Těch jsme se my i jako děti účastnili. Nejprve v kostele reformované v Dorot. ulici, později ustavil se spolek pro zřízení českého ev. ref. sboru, jenž měl najaté místnosti, ovšem často se musel stěhovati. Tatínek kázal často sám, a později vypomáhali mu čeští bohoslovci, kteří ve Vídni studovali.
Láska a příchylnost našich rodičů k českému národu projevovala se také tím, že všechny své prázdniny ztrávili v Čechách. Při volbě letních bytů nerozhodovala romantika krajiny, jako spíše evang. prostředí. Tak jsme trávili prázdniny u dědečka v Libici, pak asi 2 prázdniny v Poděbradech a taky v Nymburce. Nám dětem to bylo jedno, jen když jsme mohli tráviti léto v přírodě. Pamatuji se, že jsem viděl v Poděbradech pohřeb starého Dra Boučka, děda asi r 1954 zemřelého prof. Dr Boučka.
O prázdninách jsme vždycky navštívili strýčka 2) v Báni, kamž jsme obzvláště rádi jezdívali. Strýček, bratr tatínkův, byl hospod. správce, a ve svém prostředí se tomuto aspoň ve způsobu vyjadřování silně přizpůsobil, což nám dětem působilo velikou zábavu. Bydlel v malém domku velikého statku. Poněvadž byl svobodným, vedla mu svědomitě a dlouho domácnost hospodyně Kačenka, která zemřela ..... asi 1890, později se tam hospodyně střídaly. Dvůr byl ve vzorném pořádku. Strýček měl pěknou ovocnou zahradu, hrušek, jablek, vína a jiného ovoce byla tam hojnost, takže my děti jsme nejednu návštěvu odstonaly. Vždy jsme se zase na Báni těšily
Paměti str. 4
V Libici jsme bývali v prvních letech svého dětství ještě ve staré faře, později se dědeček a rodina strýčka Aloise Jelena přestěhovala do fary nové. I tam jsme velmi rádi jezdívali, a jezdíval jsem k strýčkovi rád i v pozdějších letech, když se stal farářem v Poděbradech. Byl vždy ke mně velmi laskavým a rád jsem poslouchal jeho zajímavé vypravování. Někdy, ale ne každoročně, jsme navštěvovali strýčka Pavla 3) ve Strměchách. Neradi jsme se z prázdnin vraceli. Od r. asi 1885 do 1888 jsme byli na prázdninách v Lysé. Farář Hrozný byl k nám velice pozorný, vyhledal nám byt dle možnosti blízko fary, a tu ještě dal probourati zeď, abychom měli kratší cestu do farské zahrady, a o posledních prázdninách dal zhotoviti dřevěné schody do výše položené zahrady sousedící s farou, která náležela k bytu, který pro nás tehdy vyhledal. Far. Hrozný se svými dětmi a s námi .... na procházky do lesů.
Bratr Lubomír první třídu obecné školy prodělával doma.Vyučoval ho právník Čech, pozdější Dr Čuhel. Po roce vstoupil do II tř. obecné školy v Doblhoffgasse, v II okr, ač jsme měli u Piaristů skoro naproti školu bližší, ale méně dobré pověsti. Pamatuji se, jak byl poprvé Luboušek do školy vypravován s taškou na zádech. Na mne došla řada rok na to. V první třídě byl mým učitelem jakýsi Kerschlagl, syn hokynáře, tuším ve Schmidtgasse. V II a IV tř, byl naším učitelem Cichy, asi polského původu, velmi milý a hodný učitel, ve III tř. jsem měl učitele Langera. O prázdninách 1886 měla v Lysé v bytě farském sestra Libuška svatbu s cest. kazatelem Pokorným a r 1887 ( zrovna 18. VIII) provdala se tamtéž sestra Milenka za Gust. Šoltésze. Dřevěné hmoždíře na oslavu narození císaře .......... oslavu svatby Milenky.
Paměti str 5
Když jsme byli již školáky, museli jsme o prázdninách v Lysé choditi do školy k p. učiteli Férovi. Školní rok se totiž končil na venkově až koncem července, kdežto ve Vídni již 15.VII a my jsme měli ještě dispens, tak, že jsme mohli již koncem června odejeti na letní pobyt. Tatínek v těch letech pracoval na vydání chorálníku, a poněvadž se nemohl dočkati harmonisací nápěvů od Kaliny, dával nápěvy harmonisovati učitelem Férem, který byl také dobrý hudebník. Příprava na cestu na letní byt byla jistě velkou námahou pro maminku. Museli jsme sebou brát nejen běžné potřeby, ale i peřiny nýbrž i kuchyňské nádobí, a poněvadž maminka sama vařila, měla toho odpočinku pramálo. Jen ta odpoledne trávila na farské zahradě s pí farářovou. K vlaku ve Vídni jsme jeli fiakrem, a obyčejně jsme dostali celá rodina - asi za nějaké zpropitné - samostatný oddíl, který měl na obou stranách dvířka na zevní stupátka. Průchodní vagony tehdy ještě nebyly. Průvodčí za jízdy přecházel od jednoho oddílu k druhému. Cesta trvala asi od 9h dop. do 5-6 do večera. Nás děti zajímala příroda, počítali jsme , kolik uvidíme krav.
Když se sestra Libuška provdala do Brna, navštívili jsme jí na zpáteční cestě do Vídně. Bydlela ve Starobrněnské ulici, ale nějakým pochybením nám udala jako adresu "Novobrněnskou" ulici. Tu ovšem nikdo neznal, a po dlouhém marném hledání a pátrání napadlo maminku optati se na farním úřadě něm. augsb. sboru, kdež jí byla správná adresa (Starobrněnská ulice) sdělena. Provdanou sestru Milenku jsme o prázdninách po její svatbě také navštívili v Krabčicích a po úradě se švakrem Šoltészem a vrchním učitelem Vášou ponechali mne rodiče v Krabčicích a vychodil jsem tam pátý ročník obecné školy 1888-1889. Rok strávený
Paměti str. 6
v Krabčicích u sestry Milenky a švakra Šoltésze, jenž byl ředitelem dívčího .... ústavu zanechal na mě velice milou vzpomínku. Nestýskalo se mi vůbec po domově, poněvadž bylo se mnou velmi laskavě jednáno. Ve škole jsem měl zpočátku obtíž pro přechod ze školy německé, ale do konce roku jsem všechny obtíže překonal. Seděl jsem vedle spolužáka Kubeše z Račic, kterého jsem měl po své pravé straně a po levé straně přes úzkou chodbu mezi lavicemi seděla Hermínka Chlumská, dcera faráře. ..................... Z ústavu chodil do školy také syn školníka Jan Růžička, s kterým jsem se dobře zkamarádil, který toho školního roku již dosáhl 14. roku a vstoupil do učení ke knihaři Šťastnému v Roudnici. U sestry Milenky baly pomocnicí v domácnosti Mariánka, která spala v kuchyni vedle pokoje, kde jsem já spával. Kdysi v noci jsem dostal záchvat silné dušnosti (snad .....) a tu velmi obětavě jsem byl ošetřován nejprve od Marijánky a pak od přivolané sestry Milenky. K jaru dostal jsem neštovice. Byl jsem proti neštovicím ve Vídni očkován a prodělal jsem tam i plané neštovice. V Krábčicích to byly asi neštovice pravé, které ovšem probíhaly velmi mírně. Ve škole byl spolužák Svoboda z Libkovic, jenž onemocněl a umřel na pravé neštovice. Školní děti účastnily se pohřbu, rakev byla uložena do hrobky, ale po pohřbu byla rakev ještě z hrobky vyzvednuta, poněvadž nebyla ještě hrobka dobetonována. Poněvadž se dalo do deště, uložili dělníci rakev do márnice, do které jsem se i já uchýlil jako všetečný chlapec, který všechny práce na hřbitově chtěl sledovati. Tam pohyboval jsem se kolem rakve a ozdob na rakvi a tam jsem se .... nakazil a několik dní nato jsem onemocněl. Onoho roku umřel ve škole v K. učitel Balcar na tbc. Byl to velmi hodný věřící člověk.
Paměti str.7
Po zkončení krásného roku v Krabčicích jsem odejel do Brna. Milenka mně doprovodila až do Kralup a já jsem potom 11letý pokračoval sám v cestě do Brna, kde mne očekával švakr Pokorný a bratr Jiří. Druhého dne jsem vykonal s dobrým prospěchem zkoušku a jeli jsme s Jiřím na letní prázdniny do Dřevíče u Hronova. Na nádraží v Hronově očekávali nás členové naší rodiny, kteří tam byli odejeti již před několika dny. Pamatuji se dobře s jakou radostí mne vítal bratr Lubomír, ještě na nádraží mě vypravoval, že již není ve Vídni oblíbenou písní "fischerin du Kleine, fahrenicht deine" nýbž Giegerl sein das ist fein. Bydleli jsme ve mlýně u samotné Metuje. Mlynář Kincl měl čtyři hochy (Honzalu, Pepana, Jardu a Standu) a tak bylo o společnost a zábavu postaráno. Chytali jsme ryby a koupali se dle libosti. Dřevíč byla asi 1/2 hodiny vzdálena od Hronova. Skoro denně jsme docházeli na hronovskou faru k velmi laskavé a přátelské rodině faráře Šary. S farskými dětmi a s dětmi faráře Šebesty z Hustopeče, který toho roku také trávil prázdniny v Hronově jsme měli zábavy dost. V neděli jsme byli dopoledne i odpol. na službách Božích, v neděli jsme obědvávali v hostinci "Na radnici" u hostinského Černíčka. Po odpol. sl. Bož. přicházela pak na faru také rodina staničního přednosty, obyčejně jen paní s třemi dcerami. Občas jsme podnikali i delší výlety. (Adršpach, Wehelsdorf, Peklo u Náchoda Aberdorf, Dušníky) a ovšem i menší vycházky (Matenice, Jírova Hora a jinam). Hronov jsme si oblíbili tak, že jsme tam opět a opět trávívali prázdniny, ještě jindy ve Dřevíči, další pak v Hronově. Bydleli jsme u Šefelrunů, Kleinů, jednou blízko .... a jinde. Jeden rok tam byla také rodina prof. a
Paměti str 8
spisovatele Zikmunda Wintra, a jeden rok rodina círk. rady Dr Molnára. Každoročně jsme vídali Aloise Jiráska, s nímž se tatínek občas stýkal.
Po skončených prázdninách jsme odejeji z Hronova, rodiče se sestrou Aničkou a Jiřím do Vídně, Lubomír a já do Brna. Lubomír chodil do II něm. gymnasia, já do českého ve ......... ulici, později Schneelingově. Řed. Holub, klas. filolog, byl myslím bezvýznamný člověk, třídní byl prof Krendl, lat. češt., Minařík měl mathematiku, Trnka němčinu, Formánek 4) přírodopis. Tento byl učenec, ale v pohledu pedagog. karikaturou, u něhož jsme se ničemu nenaučili. V III a IV jsme měli velmi sympatického prof. Dr Mayera, kterého jsem asi po více než 50 letech navštívil v J. Hradci. Umřel ve vysokém věku.
V Brně bylo mnoho starých profesorů, vyčkávajících své pensionování, což nebylo zrovna ku prospěchu ústavu, jehož třídy bývaly přeplněny. Tak v VI nás bylo asi 60. Po odchodu řed. Holuba na pensi, stal se ředitelem Tůma, horlivý, dokonce vášnivý zastánce ........, člověk podezíravý a povahy prudké. V sextě jsem měl opravnou zkoušku z řečtiny a opustil jsem brněnské gymnasium.
Bydleli jsme s Lubomírem a Janem Šebestou u švakra Pokorného, který vyučoval na gymnasiu náboženství ve dvou odděleních. Konal je velmi svědomitě a mnozí z jeho žáků šlo na theologii. V nižším oddělení probíral bibl. dělepravu a heidelberský katechusmus, ve vyšším oddělení dějiny, dogmatiku, úvod do St. a Nového zákona. Když jsem nastoupil na gymnasium, byl v VIII. Žilka v VII. .... v V. Prudký a Šimek, v IV Štěrba, III Vašíř, v II Bohatec a Jílek, Šebesta a v I Otakar Šimek. První dva roky bydlel s námi také Šebesta u Pokorných.
Paměti str 9
Náboženská výchova v rodině Pokorného byla vedena přísně. Ráno i večer byly domácí pobožnosti. V neděli ráno byla nedělní škola, ve které žáci vyšších středních škol vyučovali. Dopoledne i odpoledne bohoslužby, do odpoledních zpěv a na to v zimě ještě nějaké přednášky, v létě vycházky do přírody. Vysokoškolští studenti se o prázdninách vánočních a velikonočních vraceli do svých domovů brněnských z Prahy a založili spolek mladých mužů Blahoslav Žerotín.
Do 7. třídy gymnasijní jsem přešel do Roudnice. Bylo tam docela jiné ovzduší než v Brně. V VI. tř. nás bylo jen 12, profesoři se k nám chovali otcovsky a vztah mezi prof. a žáky byl přátelský. Nezapomenutelnými mi zůstanou řed. Černý, prof. Sev Scholz, Teige, jenž po 1/2 roce zemřel, Svět, Steinhauser, Veinrrtel, a konečně i Makovec, který byl jakousi obdobou prof. Formánka v Brně. V Roudnici jsem se začal učiti pořádně řecké gramatice a stal se ze mne tam docela snaživý student. První rok jsem bydlel u lékaře Šťastného, druhý rok u učitele Pfeiffra. Maturitu jsem vykonal s úspěchem v II. polovině července r 1897 za předsednictví prof. Kastnera.
Tatínkovo přání bylo, abych studoval bohosloví, ale po maturitě mi ponechal úplnou volnost. Sám jsem měl touhu jíti na lékařství a představoval jsem si ideálem, býti lékařem na vesnici a míti těsný stav s lidem. Prázdniny po maturitě jsme trávili s rodiči a některými sourozenci na Vsetíně. Koncem prázdnin jsme jeli do Čech. Navštívil jsem strýčka Gustava, bratra tatínkova v Báni, jenž mi úmysl jíti na medicinu velice schvaloval.
Paměti str. 10
Strejček nebyl tehdy tak čilý jako jindy a značně ubral na váze. Odejel jsem od něho do Krabčic a za týden po mém odjezdu z Baně přišel telegram, že strýček Gustav umřel. Smrt jeho mne velmi dojala.
Po prázdninách jsem jel do Vídně s rodiči, dal jsem se zapsati na medicínskou fakultu. Starší medik, syn evang. kostelníka, rodem Čecha, mne zasvětil do prvních kroků na fakultě. Vstoupil jsem také hned do Akad. spolku, přihlásil jsem se u medika Kostlivého. Seznámil jse se také s medikem Abytou, jenž mne velmi přátelsky radil co mám studovati k předběžným zkouškám. Všechny tři jsem vykonal v I. semestru, čímž jsem získal velký náskok proti studentům pražským, kteří na každou zkoušku tu věnovali jeden semestr. Zoologii jsem vykonal 1. XII. 1907 x), botaniku koncem ledna 1908, potom byla pro bouře studentské (proti Badeniho .......... namířené) byla universita zavřena, ale na mé štěstí byla opět počátkem března otevřena, tak že jsem i mineralogii mohl v březnu vykonati. V prvním semestru jsem začal již pitvati, dalo mi to mnoho přemáhání, abych si zvykl na pitevnu. V letním semestru 1908 x) jsem konal vojenskou službu v Praze. Sloužil jsem u 91. pluku, ale všichni medici byli soustředěni na výcvik u pluku 88. Po výcviku jsem byl vrácen opět svému 91. pluku. Vojenská služba ovšem byla dosti namáhavá a obtížná, ale vše jsem dobře přestál a počátkem srpna jsem se stal desátníkem. Jako medik jsem byl na pochodech a na manévrech velitelem sanitní patroly, což mělo tu výhodu, že jsem nemusel nositi ..........
Paměti str.11
Manevry. Prostředí, ve kterém jsem na vojně byl, bylo ovšem velmi chatrné, nejprve 2 měsíce byl výcvik s mediky, pak jsme byli zařazeni do setnin, nejprve do 15 setniny u 58 pluku berounského většinou vlastně úplně českého (mimo důstoujníky), a pak u 13 setniny pl. 91 budějovického převážně německého. Po skončení vojenské služby pokračoval jsem ve studiu ve Vídni. Byl tehdy doma můj bratr Vladislav, který opustil své povolání hosp. správce, a stal se úředníkem u fy Siemens a Halske. Rád zajížděl do Mödlinku do rodiny p. prof. Zajíčka, který byl nevlastním synem tatínkovy sestřenice. Na 2. vánoční svátek 1898 celá naše rodina tam jela a tam poprvé jsem viděl svou nastávající choť, tehdy ne zcela šestnáctiletou. Zajížděl jsem tam od té doby častěji a úmyslu, abychom se pro celý život spojili, jsem dostál. Na letní semestr 1899 jsem přešel do Prahy na českou universitu, poněvadž mne některá hrubství německých studentů ve Vídni tamní fakultu zprotivila. V Praze jsem se sešel jednak s přáteli, které jsem poznal v Jeronymu již po dobu mé vojenské služby (Šimek, Jílek, Lukl, Svoboda, Trojan aj.), ale i se spolužáky gymnasia v Brně a v Roudnici. Začal jsem se připravovati na I. rigorosum, zpočátku volněji, ale čím více se blížil termín zkoušek, tím intensivněji. Bydlil jsem nejprve na Moráni, dělal jsem tehdy praktikum z anatomie ale přestěhoval jsem se s mou domácí do Lipové ul č. 8, po prázdninách 1900 jsem bydlel v Havlíčkově ul jeden semestr. (Výlet do Lublaně, návštěvy strýce Bedřicha v Čechách, sňatek Vladislava)
Počátkem toho semestru jsem vykonal zkoušku z fysiologie a v zimě pak theoreticum prvního rigorosa. Poněvadž následující semestr byl trochu méně namáhavý, odešel jsem do Vratislavy, abych poznal jinou universitu. Vratislavská universita byla velmi dobře obsazena Mikulice, Kast, Neisen, Ponfick byli světové kapacity. Týdně jsem se scházel se strýčkem Rudolfem a Reinholdem, kteří mne zvali každou neděli na oběd. Strýc
(paměti str 12)
Rudolf mne zvával také na výlety do okolí a byli ke mně oba velmi laskaví. Po návratu do Prahy bydlel jsem nejprve ve Wenzigově ulici. Můj bytný onemocněl souchotinami a po vánocích jsem se odstěhoval do Sleské ul. na Vinohradech do bytu Dra Šimka, který tento opustil, když zahájil samostatnou praxi. Tam nastala perná práce s přípravou na druhé a třetí rigorosum. Přednášek bylo také ještě mnoho, některé začínaly již v 6 hodin a někdy trvaly do 8 večer. Do téhož domu se nastěhoval do II. patra Bohatec, jenž v Praze v onom roce dosáhl doktorátu filosofie. Občas mne navštěvoval Lát, který projevoval již tehdy duš. poruchu. Zdědil po své matce nějaké peníze, které různě vydával. Přistěhoval se do Prahy a studoval práva, nakoupil si právnickou literaturu, ale hned se rozhodl, že příští semestr bude studovat medicinu. Současně chtěl pěstovati hudbu, učil se na housle u nějakého mistra houslisty, koupil si drahé staré housle. Pak připadl na bizarní nápad, že bude v Italii propagovat českou hudbu. Dopsal firmě Laurin a Klement do Ml. Boleslavi, aby mu dali motocykl, že s hudbou zároveň bude propagovat jejich motocykly. Odpověděli mu zcela po obchodnicku, že by musel motocykl zaplatiti, a dle toho jaké by pro ně v Italii dělal obchody, připisovali by mu k dobru odměnu za zjednané objednávky.
Lát to byl, jenž mne přiměl k tomu, abych korespondenci s Andulkou Zajíčkovou zase obnovil, kterou jsem za pobytu Vratislavského přerušil. Na podzim 1902
(paměti str 13)
jsem vykonal praktickou zkoušku z path. anatomie a z vnitřního lékařství a připravoval jsem se na II. theoreticum, které jsem vykonal počátkem března 190?. Chtěl jsem si potom trochu odpočinout, ale přítel Jeronyma Dr Hála, jenž v den mé svatby 22.II.1906 stonal na tbc, mne domluvil, abych se do toho ještě pustil, a že mohu do léta 1903 dosáhnouti doktorátu. Pustil jsem se do toho, vykonal jsem praktika z chirurgie, cévního a porodnictví a s nasazením duš. sil jsem 25.VI. vykonal III theoret. Dopsal jsem svým milým rodičům, že bych rád se zasnoubil s Andulkou, ale když mne ještě zdržovali, abych nespěchal, neudělal jsem to. Promoce byla 1. VII, přítomni byli rodiče, Anička, Lubomír, strýček Alois Jelen, .... a Vladimír a mnoho přátel a známých. Hned jsem se přihlásil za čekanistu na .... kliniku a setrval jsem tam přes prázdniny. Na počátku prázdnin jsme podnikli Andulka a její tatínek a sestry s tetičkou Plaňanskou výlet na Šumavu k Čertovu jezeru, ale pro deštivé počasí, které nastalo druhý den jsme výlet přerušili. Mödl. tatínek a 2 jeho starší sestry jeli z Klatov do Vídně, tetička Plaňanská, Andulka a já stavili jsme se na Karlově Týně a jeli jsme do svých domovů.
Chystal jsem se pak na vojenskou službu (II půlrok). Vojenský krejčí Zimbler ve Vídni se dozvěděl, že mám doktorát i kde bydlím a objednal jsem si u něho uniformu. Tatínek
(paměti str 14)
požádal voj. superintendanta ................., aby se přimluvil, abych mohl druhý vojenský půlrok odsloužiti ve Vídni. Byl jsem u II. ........... špitálu přidělen na kožní oddělení. Ale již asi po týdnu měl se jeden z nás dobrovolníků přihlásiti do voj. nemocnice v Badenu. Přihlásil jsem se dobrovolně a měl jsem svého představeného Dra Scheidla pluk. lékaře. Byli tam hlavně rheumatikové a ischiatikové. Získal jsem tam odborně dost. Často jsem dojížděl do Vídně a do Mödlinku. Koncem pololetní služby v březnu 1904 jsem vykonal tak zv. zkoušku důstojnickou. Písemné otázky mne vypracovali moji představení. A tak 1. IV jsem přišel do civilu. Po poradě s Dr Hornákem v Poděbradech, který byl sekundářem v Rudolfsspitále, přihlásil jsem se tam. V létě se přestěhovali rodiče do Prahy. Byl jsem přidělen na chirurg. oddělení (docent Funke), kdež jsem setrval 3 měsíce a ještě i později jsem byl tam zván na výpomoc. Asistentem byl syn ev. super. Kocha, jenž mi projevoval všemožně pomoc, ač byl hodně fanatickým Němcem. Bylo tam mnoho Čechů a Židů ...... lékařů. Byl jsem pak přeložen na oddělení vnitřní (primář Mader), pak na kožní (Kráčel), 1.XI jsem se stal placeným sekundářem. Na podzim začal jsem choditi do dětského ambulatoria k Dr Rozenbergovi. Poněvadž jsem měl v úmyslu věnovati se vůbec dětskému lékařství, opustil jsem 1.I.1905
(paměti str 15)
Rudolfsnemocnici a vstoupil jsem jako aspirant do Karolinen Kinderspitalu. Primář byl velmi známý prof. Kaspfelmacher, a asistentem jeho pozdější prof Leine, jenž se věnoval hlavně dětskému kožnímu lékařství. Byl jsem na oddělení vnitřním, pak infekčním a pak chirurg., vždy po 2 měsících. V té době jsem navštěvoval také různé kursy, ušní(Urbantschich) kožní (Zumbusch), gynekol.., a jiné. Někteří moji kolegové již šli do praxe, já jsem 1.VII jel do Prahy, chodil jsem na polikliniku k prof. Hnátkovi a chystal jsem se na porodnický kurs na kliniku prof. Basnera v Berlíně. Pobyt v Berlíně byl mi velice prospěšný. Materiál kliniky Burešovy byl nám 4 kursistům k disposici, mohli jsme vésti normální porody a operativní jsme vedli za vedení voj. štábního lékaře Hoche..... V době mého pobytu v Berlíně oženil se můj bratr Lubomír s Mařenkou Hroznou. Nebyl jsem však na svatbě, poněvadž jsem nechtěl přerušiti studium v Berlíně. Mimo kliniku Ba... jsem měl kurs praktického porodnictví v "Terrainu", něco podobného jako záchranná služba, přičemž jsme byli voláni do bytů k těžším porodům. Jel vždy jeden starší lékař kliniky s jedním kursistou. Tak na mne přišla řada asi 3 neb 4 krát. Vážně se mi nyní naskytovala otázka, kde se mám usaditi. Již na jaře 1905 jsem zajel si do Nového Města na Mor., abych se poohlédl, zda se tam mohu usaditi. Někteří kolegové z Vídně se mně divili, že nechci zůstati ve Vídni. Uvažoval jsem též o Mödlinku, pak o jednom továrním městě v krajině u Lublaně. Konečně na radu strýce mé nevěsty, s níž jsem se zasnoubil v květnu 1905 jsem se rozhodl pro Kutnou Horu. Na podzim a v létě jsem zastupoval ve Lnářích.
(paměti str 16.)
Brzy po návratu z Berlína jsem odejel s bratrancem Vladimírem Jelenem do Kutné Hory. Vladimír J. měl v Kutné Hoře spolužáka z gymnasia Bassa, kterého jsme chtěli vyhledati, který však nebyl doma. Provázel nás městem jeho starší bratr inženýr. Mnoho jsem se nedozvěděl, co se týkalo lékařských vyhlídek, ale rozhodl jsem se přesto pro K. Horu. Navštívil jsem ženu, zprostředkovatelku bytů a najal jsem byt v Tylově ulici u pí Reinerové. Nepoznal jsem, že je to rodina židovská, vyjednával jsem pouze se synem Bédou. Objednal jsem si nábytek do ordinace a jednoho pokoje. Také jsem dal inserát do Pode...... listu, že od 16. listopadu budu provozovati praxi lékařskou. Byt nebyl zrovna vábivý, ale výběr nebyl. Navrátil jsem se potom k rodičům do Prahy a činil jsem poslední přípravy na etablování. Nástroje mnohé jsem koupil ještě ve Vídni, některé jsem doplňoval ještě v Praze, tam také koupil jsem si vyšetřovací stůl a skřínku na nástroje.
15. listopadu jsem přijel do K. Hory. Nesmírné služby mi konala sestra Anička, která ještě téhož dne za mnou přijela, a pomáhala mi se zaříditi. Bylo mi smutno, když odjela a já zůstal sám. V polovici prosince přijela moje nevěsta se svou maminkou do K.Hory. Očekával jsem je kočárem večer na nádraží. Byla to velice milá návštěva. Prohlížely si byt i město a hlavně objednaly nábytek do ložnice a do kuchyně. Pí Reinerová nám byla nápomocná doporučením firem, na které jsme se měli obrátiti. Ložnici jsme objednali u Vítka, kuchyňský nábytek u Klečky. Spaly v pokoji pí Reinerové. Odejely po 2 dnech.
Domácnost mně vedla jakási paní Pilátová z Klobouk, dosti originální žena, která brzy po mé svatbě odejela domů.
(paměti str. 17)
Patienti se nehrnuli, bylo to pro mne velmi deprimující, když skoro nikdo se neobjevoval v ordinaci. Příjem za prvních 14 dní (od 15. XI - 30. XI. 1905) činil asi 8 K, taxa bala 1 K za ord. a 1,50 za návštěvu. Poněvadž jsem měl dost času, začal jsem choditi do nemocnice. Dva dny po mém příjezdu do K.H. bylo obsazeno místo sekundáře. Jen že bylo obsazeno za jiných podmínek než jak byly podmínky konkursu. Konkurs zněl na provisorního sekundáře se zákazem priv. praxe a .s povinností bydliti v nemocnici. Zvolen byl Dr Novák, lékař v Sukdole, ale činil si podmínky, aby byl definitivním po roce, mohl bydliti mimo nemocnici a mohl konati priv. praxi. Primářem byl Dr Jáger a sekundářem def. Dr Bártl. Dr Jäger byl na svou dobu výborný chirurg a vyznal se dobře i v porodnictví i v interní medicíně. Měl také dobré vyškolení v soudní praxi, byl zde tehdy přísný st. návladní Koupil, jenž vyžadoval velmi přesné lékařské posudky, čímž si vychoval dobré soudní lékaře. Dr Bártl neměl zájem o medicinu a bylo mnohdy těžko s ním vycházeti.
Proti volbě sekundáře podal Dr Jandl, zdejší městský lékař zemskému výboru odvolání; zemský výbor volby zrušil a byl vypsán nový konkurs za upravených podmínek a já jsem byl na jaře 1906 zvolen. Tu a tam se již objevoval nějaký patient v čekárně, hlavně zásluhou paní Reinerové, která velmi horlivě se snažila o získávání patientů
Život se mi zpříjemnil častými návštěvami mých rodičů a přátel, zejména pak, když jsem 22. února se oženil s mou drahou Andulkou. Svatba byla v Mödlinku slavná, svatební obřad vykonal tatínek. Hned večer po svatbě jsme odejeli do Kutné Hory a ráno jsem zase již byl v nemocnici, kamž jsem denně
(paměti str 18)
docházel.
Poněvadž jsem již měl plat z nemocnice a dostal jsem také odměny za minulé měsíce, kdy jsem vypomáhal v nemocnici, vzdal se dalších podpor od svých drahých rodičů. Soukromá praxe se trochu zvedala, ale velmi nepatrně, tak že jsem brzy pomýšlel na změnu působiště, ale nemohl jsem se k tomu odhodlati. Dostal jsem také pokladnu oděvních a jim příbuzných řemesel, což také něco vynášelo. Na jaře 1906 jsem se stal soudním znalcem, když jsem v květnu vypomohl soudu, když nemohl zjednati si pitvajícího lékaře pro exhumovanou mrtvolu v Dolní Krupé u Něm. Brodu.
Přirozeně že jsem neměl na počátku dostatečných praktických znalostí, ve všem mi ale vždy ochotně pomáhal a radil Dr Jäger. V městěn byl ještě Dr Weigner starší, oblíbený lékař, Dr Vi...., zubní lékař, jenž také dělal praxi, a dva městští lékaři Dr Souček a Dr Janda. Vojenským lékařem byl Dr Gahrner a Dr Nocar. Dr Nocar umřel 1906 v létě na hnisavou cholecystitidu. Dr Souček, evangelík, umřel r. 1909 na střevní tuberkulosu. Dostal jsem po něm lékařské místo v tabákové továrně v Sedlci, kdež jsem působil 10 měsíců a pak jsem se toho místa vzdal.
R. 1907 přišel do K. Hory Dr Čapek, jenž působil dříve v Americe, ale po jednom roce se zase vrátil do Ameriky. 1908 přišel Dr Vančura, se těžce protloukal a pomohlo mu, že dostal po mne r. 1910 místo tab. lékaře. Oblíbeným se však nestal. Umřel v 1915. R. 1908 jsme se přestěhovali do lepšího bytu proti sokolovně.
(paměti str 19)
Když jsem se vzdal tab. továrny, tu mne velice stoupala privátní praxe.
Oženil jsem se 22. února 1906. Svatby v Mödlinku se účastnili četní moji příbuzní. Odejeli jsme hned večer po svatbě a druhého dne jsem nastoupil jako obyčejně svou doposud dobrovolnou službu v nemocnici. Počátkem léta jsme si s manželkou udělali svatební cestu do Drážďan a do Lipska, kde jsme byli velmi nadšeni krásami těch měst. V červnu 1907 se nám narodil synáček k velké naší radosti. Na podzim toho roku účastnil jsem se lékařského kursu v Marburgu v Hessensku. Prof. Brauer byl výborným odborníkem v léčení tuberkulosy. Navštívili jsme lázně Homburg a na zpáteční cestě jsme se zastavili v Mnichově u Jiřího, bratra svého.
R. 1908 jsem se účastnil voj. cvičení, jež jsem konal v Kutné Hoře u 21. pluku. ...... Rok na to jsem konal voj. cvičení v Písku, účastnil jsem se manévrů v Sušickém okolí. Bylo to u zeměbraneckého pluku. Konečně r. 1910 jsem dobrovolně se přihlásil k voj. cvičení u tyrolských zemských střelců ve Folgarii v jižním Tyrolsku blíže Tridentu. Byla to jako krásná dovolená vysoko v horách.
(Paměti str 20 vsuvka)
Po návratu z Folgarie jsem přijel do Mödlinku. Ježto jsem byl vyzván lesmistrem panství Lnářského abych přijal místo panského lékaře ve Lnářích. Jeli jsme tam s Andulkou. Místo jsem odmítl. Andulka jela do Mödlinku, já pak do Prahy. Ve čtvrtek v Praze na nádraží mne čekal tatínek, což mne překvapilo, poněvadž jsem se neohlásil. Ale zatím mne sháněl tatínek v Mödlinku a telegraf. se dověděl, že v tu dobu přijedu do Prahy. Maminka drahá zatím onemocněla na nervi, a když jsem ji prohlédl, seznal jsem ochabnutí
(paměti str 21 vsuvka pokr.)
činnosti srdeční. Dal jsem nějaké srdeční léky i šampaňské, druhý den jsem jel do Kutné Hory, ale týž den v pátek večer jsem zase jel do Prahy. Stav byl stále velmi kritický. Poněvadž jsem měl v nemocnici službu, vrátil jsem se opět do K. Hory, a odpoledne v neděli, když jsem konal odpol. visitu stihl mne telegram, že maminka skonala 5). V pondělí se vrátila Andulka z Mödlinku do Kutné Hory a v úterý jsme jeli do Prahy. Odpoledne vykonal v bytě v Nerudově ul. 6) far. Souček pohřební pobožnost, rakev byla druhý den koňským potahem dovezena do Libice. V Libici vykonal pohřeb farář Szalatnay z K. Hory. Rok před maminkou umřel strýček Alois Jelen a několik měsíců st. Bedřich Jelen a asi v květnu ranila mrtvice Pavla Jelena.
Na podzim toho roku jsem byl s lékárníkem Mg. Weidenhofferem do Německa, v Drážďanech jsme si prohlédli výstavu hygienickou, pak Halle, Lipsko, Hanover, kde jsem navštívil strýce Pavla, bratra tatínkova, Weidenhoffer si prohlédl zatím ještě Magdeburk, na nádraží v Hanoveru jsme se zase sešli v určenou hodinu a jeli jsme pak do Hamburku. Z Hamburku se Weidenhoffer vrátil domů, já jsem si prohlédl zoologickou
(paměti str 20)
zahradu Hagenbeckovu ve Stellingen, jel jsem asi po 2denním pobytu do Lübecku a pak do Kielu. V Kielu na nádraží mne očekávali dva páni, kteří byli ........... mou sestřenici Hannoverskou, projeli jsme se přístavem Kielským, kde byly dreadnoughty, a po obědě jsem se s milými svými průvodci rozloučil a navštívil jsem zámožného lékaře Dra Hoffe, příbuzného mé švakrové Zdenky. Odejel jsem pak do Berlína, a přes Frankfurt n. Odrou, kde jsem vyhledal Haninku Šoltészovou, která tam byla rok kvůli němčině. Jel jsem potom do Vratislavi, navštívil jsem strýce Rudolfa a Reinholda a vrátil jsem se domů. Celá ta cesta trvala asi 12 dní a byla velmi levná, stálo to asi 110 zlatých.
paměti str 21
Krásná byla ta cesta do Německa, ale rád jsem se vrátil do svého útulného domova, kde mne očekávala moje drahá manželka a roztomilý synáček.
Rok po smrti drahé mé maminky narodila se nám naše drahá Norinka. Obě děti byly v útlém věku hodně nemocny. Otouš trpěl dlouhotrvajícím průjmem, byl jen málo dnů kojen a živili jsme jej pak Lahmanovým vegetativním mlékem. Dceruška zase byla velmi slabá. V té době také rozstonala se ženuška na zánět sl. střeva. Operoval ji Dr Jäger, a byl její stav již velmi povážlivý, ale díky Bohu se nám k naší radosti pozdravila a i Norinka za nepřítomnosti své maminky a pod pečlivým opatrováním své mödlinské babičky se znenáhla zotavovala. Když dosáhl Otoušek věku 6 let, začal choditi do školy. Měl výborného učitele, prof. Hrubého. Na podzim toho roku jsem si koupil
(paměti str.22)
malé auto 7), což bylo v té době něco naprosto ještě neobvyklého v Kutné Hoře. Velkou radost z něho měl Otík, jenž hned první den se dal dovézti do školy. Na jaře se nám však rozstonal na zánět sl. střeva a byl také operován primářem Dr Jägerem. Po týdnu jsem jej mohl s radostí a s vděčností k Pánu Bohu autem dovézti domů.
Na politickém nebi se stahovala mračna a 21.VI.1914 byl zastřelen nástupce rak. trůnu Ferdinand d' Este a jeho žena. Bylo to veliké .......... a čekali jsme vypuknutí války. Tu dobu jsem popsal samostatně. 8) Krátce před vypuknutím války jsem svůj první malý automobil prodal.
Z války jsem se navrátil 8. listopadu 1918. Mezi námi již nedlel můj drahý tatínek, který zemřel po záchvatu mrtvice r. 1917 15. III ve věku 84 1/2 roku. Tím osaměla moje sestra Anička, která se odstěhovala z bytu v Grégrově olici do Břevnova.
Život plynul v K. Hoře bez velkých proměn. Práce v nemocnici bylo dost a praxe soukromá se udržovala v dobré míře. Po 5 leté činnosti v nemocnici jsem byl jmenován ......... a po dalších 10 letech ... primářem. Také jsem dosti mnoho operoval a soudní praxe se také zvětšovala. Primář Dr Jäger po smrti svého synáčka Emanuele, jenž + po spále kolem Nového roku 1915, ztrácel bývalý svůj elán a mnoho ze své činnosti přenechával mne. Dr Bartl opustil nemocnici a byli jmenováni provisorním sekundářem nejprve Turek, později bývali dva. Jeden z nich byl Dr Karbusický, jenž se později usadil v Libici. Sekundáři se v nemocnici pak dosti rychle střídali.
(paměti str. 23)
V občaném styku jsme byli s našimi příbuznými. Každoročně jsme jezdili na prázdniny k milým rodičům do Mödlinku a dle možností navštěvovali nás příbuzní z Mödlinku, a i členové mé rodiny Vladislav, Jiří, Anička i Lubomír i vzdálenější příbuzní. V lednu 1922 zemřel po kratičké nemoci ale následkem zlých následků spály, ve 14 letech prodělané, na zánět mozkových blan můj drahý bratr Lubomír. Pohřební účastentví v Třebíči bylo vzdor nepříznivému počasí veliké a svědčilo o výsledku požehnané jeho práce ve sboru třebíčském. Pohřbu nemohla se zúčastniti sestra Anička, která Lubomíra obzvláště milovala, poněvadž již před několika lety se odstěhovala do Ameriky. Brzy po pohřbu odejel za ní bratr Vladislav, když zde v Evropě měl ve svém obchodním počínání neúspěch. Vrátili se pak oba r. 1930? Během války umřeli také bratři mého tatínka Pavel v Hanoveru a Reinhold ve Vratislavi. Žil potom strýc Rudolf osamocen ve Vratislavi a to v dosti bídných poměrech. Stravoval se ve Volkesküche, poněvadž pense byla oproti stoupající drahotě malá.
Po válce jsem se stal presbyterem našeho evangelického sboru a snad hned zástupcem kurátora. Kurátor Novotný pověřoval mne vždy, abych ho zastupoval, kdykoli se měl kurátor nějakým proslovem presentovati. Velmi brzy jsem konventem na návrh far. Šebesty byl zvolen zástupcem seniorátního kurátora a deset na to, když se sen. kurátor Urbánek odstěhoval ze seniorátu jsem se stal sen. kurátorem, kteréžto místo jsem zastával po dalších 20 let, do nového rozdělení seniorátů, přičemž náš čáslavský seniorát byl
(paměti str 24)
rozdělen mezi sousední. Část sborů, i kutnohorský se dostal do Poděbradského seniorátu. Byl jsem skoro na všech synodách poslancem virilním, z počátku v zastoupení sen. kurátora Urbánka. Podal jsem návrh na fakultativní povolení užívání individuálního kalicha, což bylo přijato, ale zavedeno jen na Kr. Vinohradech (při vysluhování VP. o druhých svátcích). Na jednom konventu jsem pronesl protest proti zrušení § 144, jenž byl potom v jednom círk. časopise otištěn. V prvních letech svého působení v K. Hoře mne zvávali některé dělnické spolky, zejména soc. dem. a pak i osvětový spolek v různé lékařské přednášky.
R. 1924 koupil jsem dům, v němž kdysi bydlel Dr Jäger v Poděbradské ulici. Měli jsme zahrádku a tak jsme měli výhody malého města i venkova. Poněvadž jsem měl také dost návštěv na venkově, koupiil jsem si r. 1926 zase auto "Zetku". Jezdil jsem si sám, ale auto mě ošetřoval p. Krupička, šofér z městské ....... S tím autem jsem již podnikal delší cesty (Praha, Hronov, Choceň, Brno), ale přece jsem je r. 1932 zaměnil za auto větší (Praga Piccolo). Žili jsme šťastně a spokojeně, až na to, že jsme byli občas zarmouceni smrtí a to našich milých mödlinských rodičů mam. r. 1927 a tat, 1928. R 1928
paměti str 25
mne rozrušilo velice, že po odstoupení Dr Jägera v nemocnici mne nezvolili úřadujícím primářem. Tím opadl můj zájem o nemocnici a konečně jsem po dosažení 65 rok vstoupil z nemocnice do výslužby a věnova se výhradně praxi soukromé a soudní.
Poměry lékařské se ponenáhlu horšily, Asi r. 1924 byla zřízena pokladna soukromých úředníků, a ve 30. letech Léč. fondy veř. a pošt. zaměstnanců, čímž neubylo sice práce a podstatně příjmů, poněvadž soukromá praxe se velice ztenčila. Pro praxi soukromou zbýval jen malý počet samostatných živnostníků a rolníci. Také se rozšiřovalo předepisování specialit, což nebylo ku prospěchu ani lékařům ani lékárníkům, jak mi mnohokráte lékárník PhM Weidenhoffer na srdce kladl. Bylo ovšem jednodušší, lékař však nemohl lék individuelně přizpůsobiti patientu a lékárník klesal tím na pouhého prodavače.
R. 1928 odešel Dr Jäger na pensi a já jsem si podal žádost o místo vedoucího primáře. Ale zakročením Udržala, myslím tehdy agrárního ministra, dostal místo jiný Dr V, jenž se před rokem přihlásil k agrární straně. R. 1929 byla rozvířena hladina veřejnosti tím, že dva sekundáři, Dr Cymbalov a Dr Král se rozstonali. Oba měli enteritidu, C. myosu, K mydriasu. C. měl podezření, že byl otráven jeptiškama. Po třídenní chorobě C umřel, K. vzdor velmi slabému srdci se zotavil a odejel pak do Prahy.
paměti str 26
Případ ten zůstal nevyjasněn. Vznikala různá podezření. Dr V, jenž byl velmi .....livý, nedělal si svědomí z volného posuzování § 144 tr. z., což C. velice nerad viděl, čímž vzniklo napjetí mezi Dr V a Dr C. z čehož se dělaly dedukce nepříznivé Dr V. Podezření však šlo i jiným směrem. Dr C. sloužil za světové armady jako major v ruském carském vojsku. Byl adjutantem t.zv. úderného pluku, jehož členové byli výhradně dobrovolně se hlásící důstojníci. Po válce jich zbylo na živu asi 7. Jako adjutant přicházel často do styku s divisním generálem Kutivovem, jenž si Cymbalova najal. Dr Cymbalov teprve po návratu z války (byl prý 1 či 2 x odsouzen bolševiky k smrti) a po odchodu z Ruska do Čech věnoval se studiu lékařství.
Léta míjela, snažil jsem se již dostati se do pense z nemocnice, což se mi skutečně asi r. 1935 podařilo a věnoval jsem se jen své praxi. Mimo to jsem byl předseda místního odboru Č. Červ. kříže. Činnost v Č.K. byla dosti omezená, prostředky plynuly jen z členských příspěvků a darů. Pořádali jsme dětské kolonie a zřídili jsme mensu. Jako sen. kurátor musil jsem jezditi na synody a konventy i vyžádal jsem si, abych byl také zván na past. konference.
Počátkem r. 1937 oženil se náš milý syn s Jitkou Kolajovou. Po své promoci 1932 byl činným na ušní klinice prof. Ningera v Brně a počátkem r. 1938 se usadil v Litomyšli.
A tak se přiblížila ta hrozná nebezpečí od Němců. O poslední návštěvě o prázdninách 1937 v Machově, kam jsme s oblibou jezdili na letní rekreaci, již jsme viděli, že se mračna stahují. Cesty k Německu byly uzavřeny, mosty i můstky byly připraveny k vyhození dynamitem. Ještě r. 1936 jsme mohli
paměti str 27
autem přes Husinec do Vratislavi a na Bor přes hranice, ovšem s propustkou, ale r. 1937 byl veškerý styk znemožněn. Koncem září došlo k okupaci německých částí naší republiky a 15. III. 1938 k okupaci celé republiky. Všude byl již patrný neklid, byl jsem určen jako shef zdravotní služby civilní protiletecké obrany, a při každém náletovém poplachu jsem musil na radnici.

------------------
Poznámky (Jan Keller)
1)Tille Václav, Božena Němcová Odeon 1969 - asi nějaké starší vydání
2) Gustav Tardy
3) Pavel Jelen, manžel nejmladších sester Heřmana
4) Jako děti (Ota a já) jsme vícekrát opisovali na stroji Continental, který je v Pařížské ulici traktát "Hodina botaniky u profesora Formánka". Byl to zkarikovaný průběh jeho hodiny. Jistě by se dal ještě někde nalézti.
5) Zemřela 10. července 1910 ve věku 76. let (V.Hájek, tr 158)
6) Král. Vinohrady nerudova č. 28 (V.Hájek, str. 153) Ul Nerudova (dnes Polská) byla pokračováním ul. Na Smetánce od Italské, podél Riegrových sadů až po nám. Jiřího z Poděbrad. Pak pokračuje ulice Ondříčkova. Č. 28 je nyní druhý dům nad Budečskou - tehdy s č. 1238 - patrně orientační číslo.
7) Značky Premier
8) Paměti z válečného období by měly někde být.
x) spletené roky , má být o 10 let méně